Jak jsme jeli do Moravského krasu

Tak jsme se rozhodli udělat si výlet do Moravského krasu. Naplánoval jsem ho na neděli 29. dubna roku 2012. Původní plán byl takový, že Markétka s Matyáškem se nakrmí a přijdou za námi k jeskyni, kam my pojedeme vláčkem. Tady se sejdeme a společně vyjedeme lanovkou nahoru, nakoukneme do Macochy a pak zpět lanovkou a vláčkem k autu. Pak se přesuneme do Sloupu a tady se půjdeme projít.

Dle plánu jsme tedy zakoupili příslušné jízdenky a vstupenky a nasedli jsme do vláčku. To už byl Matyášek po jídle a tak s Markétkou vyrazili jako první. My jsme seděli ve vláčku a čekali jsme na odjezd. Asi po deseti minutách mě přestalo bavit čekání a tak jsem šel na výzvědy. Zjistil jsem, že je tam přes cestu spadený strom a odklízejí jej. Tak jsme čekali dál. Po chvíli volala Markétka, že jde zpět, že padají větve a nechce to riskovat. Než se vláček rozjel, tak byla Markétka i s Matyáškem zpět. Uvelebili se u mlýna a my jsme se konečně rozjeli.

Asi v polovině cesty vláčkem jsme zastavili u onoho spadlého stromu. Pracovníci čekali, až jim naším vláčkem kolega přiveze benzín do motorové pily. Nicméně byli šikovní a zakrátko byla cesta průjezdná. Celou dobu jsme čekali, jestli nebude padat další strom. Měli jsme štěstí, další už nepadl a my jsme zdárně dorazili až k jeskyním. Tady jsme museli chvilku počkat, ale ne moc dlouho a už jsme šli dovnitř.

Průvodkyně nás přivítala a rovnou se pustila do výkladu informací o jeskyních. Prohlídka rychle ubíhala, prošli jsme celou cestu a prohlédli jsme si krásné jeskyně. Na konci cesty nás čekal výhled ze dna propasti Macocha. Tady se s námi rozloučila průvodkyně a my jsme se přesunuli k přístavišti. Tady jsme se nalodili na lodičku se skvělým kormidelníkem, který nám cestou po říčce Punkvě vyprávěl další informace, tentokráte o vodní cestě, která se line skalami. Cestou jsme ještě na chvíli vystoupili a prohlédli si ještě jednu jeskyni a pak už nás čekal opravdu poslední kousek plavby a byli jsme opět u vchodu do jeskyní.

Po prohlídce jsme si dali svačinu a vydali jsme se na lanovku. Lanovkou jsme se, již podle plánu, přesunuli k horní lávce u propasti Macocha. Tady jsme lehce nahlédli dolů, viděli jsme jezírko, u kterého jsme před chvílí byli a jeli jsme lanovkou zpět k jeskyni. Z lanovky jsme se přesunuli k vláčku. Jak tak čekáme na vláček, tu se Kamil otočil a co nevidí? Lanovka stojí a kabinka se houpe ve výši nad stromy. Jak jsme později zjistili, vypnuli elektrický proud a tak museli nahodit záložní generátor a lanovku sundat dolů. Odhadem tam viseli tak deset minut. Nechybělo mnoho a visela tam naše skupina. Nicméně dočkali jsme se vláčku a jeli jsme zpět do Skalního mlýna, kde na nás čekala celou dobu Markétka.

Jelikož čas byl oproti původnímu plánu značně posunutý a také vzhledem k předpokladu, že stezka, po které jsme se chtěli projít, vede lesem, kde budou padat větve, jsme se dohodli, že závěr vynecháme a pojedeme domů.

"Více fotek najdete ve fotogalerii":[http://www.koumarovi.cz/galerie/20120429punkevni-jeskyne] .<>