Trpaslíci na Znojemsku

Na velikonoční výlet s trpaslíky se tentokráte přihlásily tři rodiny. Přesně v předem dohodnutý čas jsme společně vyrazili směrem ke Znojmu, přesněji do Lechovic, kde jsme měli domluvené ubytování.

Cesta ubíhala celkem rychle, proběhla bez problémů a tak jsme zdárně dorazili do Lechovic. Tady jsme se přihlásili k ubytování a začali jsme se stěhovat.

Nicméně na dvou ze tří pokojů se vyskytly nedostatky a tak jsme se po vzájemné dohodě opět vystěhovali zpět do aut a penzion jsme opustili. Následně jsme se začali tedy shánět po jiném ubytování. Zkusili jsme se zeptat na obecním úřadě, tam nám něco poradili a tak jsme se vydali shánět. V prvním penzionu jsme neuspěli, neboť byl plný a v dalším se nám zdála dosti vysoká cena. Nicméně jsme se tedy uchýlili do jedné z místních restaurací, kde jsme si dali oběd a taky jsme se snažili najít nějaké ubytování na internetu.

Moc se nezadařilo a tak jsme se dohodli, že se vrátíme do toho posledního hotelu - Hotel Weiss Lechovice, kde se nám prvně nezdála cena. Na místě už nás čekala paní majitelka, která nám spočítala cenu za pokoje, dala nám množstevní slevu a svým skvělým přístupem nás přesvědčila, že máme zůstat. Vůbec jsme toho nelitovali, neboť se později ukázalo, že nemá skvělý přístup jenom ona, ale i další personál hotelu. Také jsme později zjistili, že mají i skvělou kuchyni. S oddechnutím jsme se tedy mohli nastěhovat.

Na dnešní odpoledne byla plánovaná vycházka na Hardeggskou vyhlídku. Díky problémům s ubytováním jsme nabrali značné zpoždění, nicméně jsme vyrazili. Dojeli jsme do Čížova, kde jsme nechali auta a vydali jsme se na procházku. V Čížově mají zbytek oplocení z ostnatých drátů z dob uzavřených hranic. Cesta byla kompletně zasněžená. Celý les i s cestou byl pod asi pěticentimetrovou vrstvou sněhu. Naštěstí na cestě byly vyjeté koleje, tak se celkem dalo i s kočárkem jet. Poslední část cesty jsme kočár protlačili lesem až k vyhlídce. Tady se nám naskytl výhled na rakouské město Hardegg. Sice bylo zahaleno do oparu, ale i tak to byla úchvatná podívaná. Původní plán cesty jsme nedodrželi, neboť cesta ve sněhu by nebyla možná a také by jsme vzhledem ke spoždění nedošli za světla a tak jsme se vydali zpět k autům.

Na večeři jsme se vrátili do hotelu, kde jsme zjistili, jak už jsem psal, že velmi dobře vaří. Po večeři jsme si sedli na chodbě v posezení, které mají v hotelu vybudovánoa zazpívali jsme si.

V pátek jsme měli naplánovanou výrobu ručního papíru, která se nacházela v nedalekých Želeticích. Tady nás zavedla navigace před dům, který rozhodně nevypadal na to, že by tady měla být papírna. Po telefonátu se vše vysvětlilo a zjistili jsme, že dům, před kterým stojíme je bydlištěm majitelů papírny a tak jsme ještě kousek popojeli a byli jsme na místě. Tady jsme se nejprve dozvěděli, jak a z čeho se papír vyrábí, také to, jak jej vyrábí ve zdejší papírně a pak jsme se přesunuli do výrobny, kde jsme za výkladu majitele mohli pozorovat výrobu papíru. Po výkladu si mohl každý vyrobit svůj vlastní papír, který si poté odnesl domů. Pan majitel trval striktně na tom, že si každý musí odnést ten svůj. Ještě jsme si prohlédli prodejnu s dárkovými předměty vyrobenými z místního papíru a už jsme museli pokračovat dál.

Dali jsme si svačinku a přesunuli jsme se do Jevišovic, kde jsme měli navštívit krokodýlí terárium. Jelikož jsme měli ještě chvíli čas tak jsme se usadili ve vedlejší budově, která dříve bývala sýpkou. Nyní je v ní velmi příjemná restaurace. Dali jsme si nějaké to pytíčko a někteří i polévku. Polévky nás velmi mile překvapily. Opravdu výborné. Také tam měli výtečné zákusky, které jsme si ke kafíčku dali. Pak jsme se již přesunuli vedle do krokoterária. Tady jsme se museli vysvléct z našich teplých bund a mikin, neboť zdejších 34 krokodýlů mají v teráriu teplotu 28°C. Dostali jsme zajímavý výklad a pan průvodce trpělivě odpovídal na naše všetečné otázky.

Po prohlídce farmy jsme se rozhodli podívat k místním zámkům. V Jevišovicích mají dva. Starý a nový. Nejprve jsme vyrazili k novému, který má velkou zámeckou zahradu a je v něm umístěn domov pro seniory. Pak jsme se přesunuli k novému, který byl bohužel uzavřen. Další naše kroky vedly k Jevišovické přehradě, která je nejstarší na Moravě. Poté jsme se přesunuli zpět k autům a vyrazili jsme zpět do hotelu. Někteří se ještě po cestě stavili v Kravsku, kde nahlédli na místní zámek.

Večer jsme opět poseděli u večeře a tentokráte jsme si zazpívali přímo v restauraci, neboť ostatním hostům to nevadilo.

V sobotu ráno jsme vyrazili do Znojma. Tady jsme navštívili zdejší podzemí, kde měli o velikonocích speciální program pro děti s kočkami a vajíčky. Po procházce podzemím jsme si prohlédli velikonoční trhy a vystoupali jsme na radniční věž. Opět bylo lehce zataženo a byl mírný opar a tak jsme viděli jenom na Znojmo. Po sestupu z věže jsme se stavili v jedné z restaurací na oběd. Po obědě jsme vyrazili pod znojemskou přehradu, kde se v bývalém objektu vodárny nachází muzeum motorismu, které jsme navštívili.

Po prohlídce muzea jsme opět vystoupali od řeky Dyje až na náměstí. Ještě jsme se zašli podívat ke Kateřinské rotundě a znojemskému zámku. Pak jsme se již vydali k autům a jeli jsme zpět do hotelu. Tady jsme si dali večeři a po ní se někteří odebrali na prohlídku místního kostela, kde se konala Velikonoční vigilie.

V neděli ráno nás čekalo překvapení v podobě vánočního výhledu z okna. Všude bylo bílo. Dalo by se to nazvat sněhovou kalamitou. Cesta do Vranova tak byla pomalejší, nicméně plynulá. Cestou se nám naskytla spousta nádherných zátiší se zasněženými stromy. Všude bylo bílo a spousta sněhu. Ve Vranově se nám podařilo zaparkovat přímo proti zámku a tak jsme se nemuseli trmácet z parkoviště. Zakoupili jsme si vstupenky a čekali jsme na prohlídku. Opět jsme se utvrdili v tom, že je Vranovský zámek jeden z nejhezčích u nás. Ovšem zima, která nás provázela celou prohlídkou byla snad ještě větší, nežli venku.

Řádně promrzlí ze zámku jsme odjeli do nedaleké Lesné, kde jsme měli domluvený oběd v tamním větrném mlýně. Po obědě nás opustila jedna z rodin, kteří měli nějaké povinnosti a museli jet domů. My jsme se přesunuli do nedalekého muzea veteránů, kde jsme si je také prohlédli.

Po prohlídce muzea jsme se rozhodli, že se pojedeme podívat ještě na Vranovskou přehradu. Zaparkovali jsme auta u přehrady, Matyáška jsme dali do kočárku a vyrazili jsme na procházku. Postupně jsme prošli po hrázi až na její konec. Tady jsme uviděli ceduli s nabídkou exkurzí do vodní elektrárny pod přehradou. Po chvíli domlouvání jsme se rozhodli zavolat. K našemu milému překvapení se na druhé straně ozval člověk, který nám řekl, že touto dobou má začít prohlídka a že na nás počkají. Téměř jsme "seběhli" i s kočárem z hráze dolů k elektrárně. Tady na nás opravdu čekal průvodce ještě s další skupinkou, která měla exkurzi objednanou. Byli jsme tedy všichni a mohli jsme vyrazit do útrob elektrárny. Jak jsme zjistili, tak elektrárna patří E-Onu a přehrada povodí Dyje, takže se do přehrady nedostaneme a exkurze se týká pouze elektrárny. I tak ale byla velmi zajímavá. Nejprve nám řekli základní informace o elektrárně, poté jsme shlédli film a pak jsme dostali helmy a vyrazili do elektrárny na prohlídku.

Po prohlídce jsme vytlačili kočár zpět nahoru téměř k hrázi, kde jsme měli zaparkovaná auta a odjeli jsme do hotelu. Večer jsme se opět dobře najedli a zazpívali jsme si.

V pondělí ráno jsme si po snídani nabalili všechny věci do aut. Už na nás vykukovalo i sluníčko. Ještě nám paní majitelka ukázala jejich sklípek, kde pořádají spoustu zajímavých akcí. Poté jsme se již rozloučili a vyrazili jsme na cestu do Slupi, kde jsme měli v plánu navštívit vodní mlýn. Mlýn byl velmi pěkný, opravený a podle průvodců i funkční, což demonstrovali spuštěním několika jeho částí. Jak jsme zjistili, tak je částečně poháněný elektřinou a částečně vodou z náhonu, který měří přes dvacet kilometrů.

Poté jsme se již definitivně rozloučili se Znojemskem a vyrazili jsme k domovu. Jedna rodinka ještě vyrazili do nedalekých termálů v Rakousku - Therme Laa, ale jak jsem se dozvěděl, tak tam sice dojeli, ale byla tam taková fronta, že ani nešli dovnitř a jeli domů.

Myslím si, že se výlet podařil, i přes počáteční potíže s ubytováním. Stihli jsme dokonce více, než bylo naplánováno. Počasí nám sice moc nepřálo. Původně jsme jeli na jih Moravy s tím, že tam bude tepleji než u nás, ale opak byl pravdou a tak jsme si užili sněhu a děti koulování a stavění sněhuláků. Podle místních takovouto kalamitu nikdo nepamatoval. Nezbývá než doufat, že příští velikonoce budou o něco později a nebudou opět pod sněhem.

Kompletní program i s odkazy na jednotlivé památky naleznete zde - S trpaslíky na Znojemsko a fotogalerii, kde jsou další fotografie najde te zde - S trpaslíky na Znojemsko fotogalerie