Jak jsme jeli s trpaslíky na Slovácko

Ve čtvrtek odpoledne jsme se sešli u staré radnice a domluvili jsme se na postupu cesty. Cekem jsme byli čtyři auta a jedno muselo z technických důvodů vyrazit později. Nicméně jsme se dohodli a vyrazili jsme směrem naše ubytování na Lučině. Cesta byla pohodová, tak jsme dorazili bezpečně na místo.

Ubytovali jsme se a začali jsme shánět nějaké dříví na táborák. Po počátečních problémech s neuklizeným tábořištěm jsme si udělali ohniště svoje o kousek dál a už jsme opékali špekáčky. Se zpožděním dorazila i poslední skupina a tak jsme byli komplet.

Druhý den ráno jsme posnídali a vyrazili jsme do Strážnice navštívit tamní skanzen. Přivítaly nás zde velmi milé prodavačky suvenýrů, které ukázali nám i dětem spoustu zajímavých věcí, které šlo zakoupit v jejich obchůdku. Samozřejmě se ukázka setkala s úspěchem a tak jsme si všichni odnášeli nejen vstupenky do areálu dřevěného městečka, ale i spoustu dalších hlučných i méně hlučných nezbytností. Největší úspěch mely samozřejmě ty nejhlučnější - píšťalky. Poté již nic nebránilo tomu, abychom se mohli odebrat na prohlídku muzea.

U muzea byla příjemná restaurace se zahrádkou a tak jsme využili jejích služeb a dali jsme si zde rovnou i oběd.

Po obědě jsme vyrazili na procházku Strážnicí. Prošli jsme areálem, kde se koná legendární folklórní festival Strážnice a dorazili jsme až k místnímu zámku. Ten jsme si zvenku prohlédli, obešli jsme jej a narazili jsme na platanovou alej. Tady jsme se vyřádili s focením. Všichni chtěli být na fotkách v aleji a tak jsme fotili a fotili.

Až jsme se vyblbli s foťákem, tak jsme pokračovali dál. Došli jsme k autům a vyrazili jsme k nedaleké rozhledně na vrchu Travičná. Cestou jsme se ještě zastavili ve Tvarožné Lhotě, kde jsme se mrkli do muzea Oskeruší. Byla to spíše jen prodejnička s marmeládami a pár informacemi o oskeruších, ale i tak stála za podívanou. Pk jsme již pokračovali na rozhlednu. Tady jsme vystoupali až na její vrchol. Naskytl se nám nádherný výhled na velkou část Slovácka.

Až jsme se dostatečně vynadívali na okolí, pokračovali jsme v cestě zpět na ubytovnu. Tady nás čekala další část dnešního dne a to vyrobit si večeři. Plán byl takový, že zapojíme hlavně děti do výroby peciválků. Ten se samozřejmě povedl. Jediným problémem bylo naplánované množství, které bylo větší, než bavilo děti a tak ke konci musely nastoupit maminky, aby se večeře dodělala. Podle slov všech se večeře vydařila a všichni se najedli. Množství bylo tak značné, že nám ještě polovina zbyla a tak jsme měli postaráno o večeři ještě na další den.

V sobotu jsme měli naplánováno se jít podívat po okolí přehrady Lučina a tak jsme vyrazili na obhlídku. Prošli jsme se kolem přehrady, navštívili jsme místní kemp a také jednu z otevřených restaurací. V restauraci jsme si dali obídek a vyrazili jsme do nedalekého Kuželova, kde jsme si chtěli prohlédnout větrný mlýn.

Po příjezdu do Kuželova ke mlýnu jsme si okamžitě potvrdili, že mlýn je postavený na správném místě. Vítr foukal opravdu silně. Prohlídku mlýna jsme tedy absolvovali zabaleni do všeho, co jsme měli s sebou.

Další naše cesta vedla k baťovu kanálu, konkrétně k místu zvanému Výklopník. Je to technická památka, která je součástí Baťova kanálu a sloužila k překládání uhlí a lignitu z vagónů na lodě. Tady si děti poskákali po lodičkách a zajezdili na skluzavkách.

Po prohlídce jsme se přesunuli do Hodonína, kde jsme se rozhodli navštívit zdejší Muzeum naftového dobývání a geologie. Po příjezdu k muzeu jsme zjistili, že mají otevírací dobu celkem krátkou a my jsme přijeli už zhruba hodinu po zavíračce. Leč nevzdali jsme se a zkusili jsme zavolat na telefonní čísla uvedená u otevíracích hodin. Měli jsme štěstí. Jeden z majitelů, kterému jsme se dovolali, si na nás udělal čas a přišel nám otevřít. Poté se ujal výkladu a vyprávěl a vyprávěl. Sice měl na nás jen hodinu času, ale výklad nás tak zaujal a on byl profesionál, přesto s námi strávil téměř dvě hodiny a trpělivě odpovídal na zvídavé otázky členů naší výpravy.

Další naše cesta vedla ke známému do sklípku, kde jsme si nakoupili dobrého vínečka a už jsme se přesouvali zpět na ubytovnu. Tady na nás čekala večeře ze včerejšího dne. Peciválky byly hotové raz dva a mohli jsme večeřet. Večer jsme trávili u dobrého vínka s povídáním a bylo nám fajn. Sice venku pršelo, ale nám to bylo fuk.

Na neděli jsme měli na výběr z několika možností. Nakonec jsme se domluvili a rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna vyrazila do Uherského Brodu do aquaparku a druhá na Veľkou Javorinu. Já jsem byl v té druhé a tak můžu o tomto výletu poreferovat.

Cesta proběhla naprosto v pohodě. Když jsme dorazili na Holubyho chatu, tak nás vítaly nádherné sluneční paprsky. Vystoupili jsme z aut a vyrazili jsme nejprve k chatě a pak jsme pokračovali dál k vysílači. Cestou jsme se hodně otáčeli, neboť za zády jsme měli nádherný výhled na slovenskou a část moravské strany. No a u vysílače jsme se mohli rozhlédnout po celém okolí. Počasí nám připravilo nádhernou podívanou. Výhled byl fantastický, že jsme se nemohli ani vynadívat.

Nicméně se připozdívalo a museli jsme se vrátit domů a tak jsme se museli vrátit zpět k autům a rozloučit se s nádhernými výhledy.

Celý výlet nám počasí přálo a bylo skvěle. Drobnou vadou na kráse celého výletu byla ubytovna, která si v této fázi rozhodně nezaslouží zařadit mezi odzkoušené ubytování, neboť doporučit bych si jej rozhodně netroufl. Když pominu přípravu na příjezd větší skupiny - neupravené a smradlavé ohniště, nepoužitelná zasedací místnost a podobně, tak bych si představoval, že bude alespoň uklizeno na pokojích. Ovšem mělo to i svá pozitiva. Děti ohromně bavilo honit se kolem dokola s tím, že dovnitř či ven lozily oknem. To by se obvykle nesmělo a tady to bylo naprosto jedno.

Doufám, že jsem tímto ubytováním neodradil ostatní od ježdění na naše výlety a těším se někdy zase na dalším výletě na shledanou.

Informace k programu a fotogalerie z výletu.