Náš první výlet s karavanem - 7. - 10. 5. 2020

Konečně po letech, jsme se o vánocích 2019 rozhodli, že vyzkoušíme jaké by to bylo vyrazit si ne do hotelu, ani pod stan, ale s přívěsem. Jak to celé bylo? Pokud máte chuť, tak to se Vám teď pokusím přiblížit.

Jako první jsme si vybrali termín. V karavanu je topení, tak můžeme vyrazit mimo letní sezónu. V květnu jsou dva prodloužené víkendy a jeden z nich jsem měl volný. K tomu jsme předpokládali, že už by mohlo bát přes den hezky a taky už pokvetou kytičky příroda se bude zelenat.
Další věc, kterou jsme museli vybrat byla půjčovna přívěsů. Kdo mě zná, tak ví, že velikost postele je pro mne velmi důležitá a tak jedno z hlavních kritérií byla velikost postelí. Ne každá půjčovna ovšem tento údaj na svých stránkách má napsaný. Jelikož nabídka v okolí je celkem dobrá, tak nedalo práci po chvíli hledání nalézt firmu - OK Karavany. Jsou z Kunovic, což není daleko, nabízeli za zajímavou cen karavan s velkou postelí a se vším, co je potřeba na výlet. V našem termínu měli volno a tak jsem rezervoval termín. Následovala korespondence s panem majitelem a po všech zodpovězených dotazech jsme zaplatili kauci a poplatky.
Nyní nás čekal už jen poslední úkol a to vybrat, kam pojedeme a kde budeme nocovat. Chtěli jsme někam do přírody, spíše se projít, tak padla volba na Šumavu, konkrétně okolí Modravy. Trošičku jsem při výběru byl ovlivněn seriálem Policie Modrava a tak jsem se snažil vybrat trasy i ubytování tak, aby jsme viděli alespoň kousek tamní nádherné přírody. Plán byl takový, že ve čtvrtek odpoledne vyjedeme, večer přespíme bez kempu a další dvě noci budeme v kempu v Antýglu. To bez kempu není úplně "na diviko", ale našel jsem web - www.bezkempu.cz, kde je možné najít místa, kde můžete zcela legálně, za nějaký poplatek, přespat. Nabídka míst je celkem pestrá, s různou nabídkou "služeb". Najdou se zde místa od úplně holých pozemků, až po pozemky vybavené přípojkami elektriky, vody, se sprchou i záchody. Vybral jsem místo kousek od Modravy - u Bokovy chaty. Místo se nachází na okraji vesnice Nové Hutě. Podle fotek i recenzí vypadalo celkem zajímavě a tak jsem ho objednal na první noc. Tím jsme měli vše nachystané a už jsme se jen těšili, až si pojedeme pro přívěs a vyrazíme na cestu.
Výše uvedené proběhlo v lednu a počátkem února, ovšem v březnu přišla pandemie a náš sen se značně zamlžil a chvíli to vypadalo, že nikam nepojedeme. Komunikace s panem Chmelou, majitelem OK-Karavany, byla skvělá. Neměl problém s žádnou variantou, včetně vrácení peněz, ale naštěstí se opatření začaly uvolňovat a tak to začalo vypadat, že vyrazíme. Zbývalo jen dořešit, kde budeme ubytovaní. Kempy měly stále zavřeno a tak jsem oslovil majitele Bokovy chaty, zda je volno i zbytek víkendu a když jsem zjistil, že je, tak bylo rozhodnuto.Pojedeme téměř podle plánu, jen zůstaneme na místě všechny tři noci. Elektriku jsme měli domluvenou, vodu taky a vše ostatní jsme měli mít sebou v přívěsu.
Nastal tedy den D. Ráno jsem vyrazil se známým do Kunovic vyzvednout přívěs. Předávka proběhla v pohodě. Přivítal nás pan majitel, samozřejmě v roušce, v souladu s vládními nařízeními. Ukázal nám co kde v karavanu je, co jak se ovládá, poradil na co si máme dát pozor. Vyzkoušeli jsme funkčnost vybavení a při té příležitosti jsem zjistil, že naše zásuvka na autě asi není zapojena zcela správně, neboť nechtěla za jízdy chladit lednice. Po instruktáži jsme mohli vyrazit na "první" kilometry s přívěsem. S vozíkem jsem najezdil už mnoho kilometrů, ale tohle bylo něco úplně jiného. Výhled za auto žádný, z jindy svižného auta se stal lenoch, no prostě poznat to bylo hodně. Jeli jsme vyzvednout Markétku z práce. Při čekání jsme nainstalovali přídavná zrcátka. Výhled dozadu se zlepšil. Nicméně když jsme po cestě potkali první náklaďák, tak nám průvan sklapnul zrcátko a bylo po výhledu. Doma jsme je pak sundali a jeli jsme bez nich. Bohužel na našem autíčku máme automatické sklápění zrcátek a ručně je zaklapnout jde velmi zlehka. Takže, když se do nich opřel vítr, tak byly sklaplé raz dva.
Naložili jsme tedy věci a vydali jsme se na cestu. Cesta ubíhala v pohodě. Postupně jsem si zvykl na domeček za autem. První zastávku jsme měli až na sjezdu z dálnice u Humpolce, kde obvykle zastavujeme při cestách do jižních Čech. Další zastávka byla v plánu u mé sestry, kde jsme měli vyložit "poštu", odpočinout si, dát si kafe a jet dál. Sestra, stejně jako já, byla překvapená, že jsme tam tak brzo. Dálnice i silnice byly poloprázdné, tak to vše proběhlo velmi rychle a byli jsme tam dříve, než jsem očekával. Občerstveni jsme pak pokračovali dál. Na místo ubytování jsme dorazili podle předpokladu večer, až za tmy. Zapatkoval jsme přívěs a šel jsem hledat přípojku elektřiny. Nenašel jsem a tak jsem zkusil napsat majiteli, kde by měla být. Bohužel došlo k informačnímu šumu, pan majitel zapomněl říci o prodlužce tatínkovi, ten nevěděl, že někdo přijede a prodlužku uklidil. Tak jsme si tedy vyzkoušeli opravdový pobyt "na divoko". Nicméně nám vlastně nechybělo skoro nic, jen teplá voda. Sice jsme akčně přestěhovali jídlo do auta, aby bylo v chladnu, protože v přívěsu jsme si topili, načež až jsme leželi v posteli, tak jsem si vzpomněl, že se lednice dá přepnout i na plyn a stěhování jídla bylo tedy zbytečné.
Ráno jsem se probudil celkem brzy a tak jsem vyběhl udělat nějaké fotky za východu slunce. Sice bylo pár mráčků, ale i tak bylo pěkně. Po snídani jsme vyrazili na první tůru. Přejeli jsme do Antýglu, kde jsme nechali auto a vyrazili jsme po žluté směr Filipova Huť. Cestou jsme si dosyta užili nádherných výhledů. Například jsme viděli rozhlednu Poledník a podobně. Původně byla předpověď počasí taková, že bude foukat a bude chladno, ale opak byl pravdou. Skoro nefoukalo a krásně svítilo sluníčko. Všichni jsme museli odložit značnou část oblečení, aby jsme se neuvařili. Postupně jsme vystoupali z Antýglu - 898 m.n.m., až pod vrchol Jeleního vrchu - 1176 m.n.m. Pak už jsme sestupovali k Filipově huti. Odtud jsme se vydali po naučné stezce Modrava-Filipova Huť do Modravy. Cestou jsm procházeli po nádherné louce a Markétka s Matýskem si vyzuli boty a šli bosí. Bosí došli až k Filipohuťskému potoku, kde si umyli nohy. Voda byla opravdu ledová. Taky já jsem neodolal a ochladil jsem si nohy v potoce. Zdárně jsme tak dorazili do Modravy. Tady jsme si prohlédli soutok Modravského a Roklanského potoka, ze kterých vzniká řeka Vydra. Vyrazili jsme dál po naučné stezce Modrava - Hradlový most. Cesta vede kolem řeky Vydry, která je v těchto místech opravdu nádherná. Postupně nás cesta dovedla k hradlovému mostu v Rechlích. Odtud už zbýval kousek do Antýglu, kde jme měli zaparkované auto. Poslední kus cest vedl podél Vchynicko-Tetovského kanálu. U Antýglu jsme přešli po mostě Vydru a už jsme byli u auta. Celý okruh měl téměř přesně 12 kilometrů. Největší obavy jsme měli, jestli to ujde Matýsek, ale dopadlo to skvěle.
Po návratu do karavanu jsme se vyzkoušeli sprchu v karavanu. Dokonce i já se svými dvěma metry jsem se do ní vlezl. Bylo to příjemné osvěžení. Ještě jsme u domácích doplnili vodu a mezi tím už byla na stole večeře. Po večeři jsme se podívali na film a vysíleni jsme šli spinkat.
Druhý den jsem vybral výlet na hrad Kašperk. Cestu jsem zvolil z Kašperských Hor. Zaparkovali jsme na krásném náměstí v Kašperských Horách. Policejní stanice, která hraje roli v seriálu Policie Modrava je skutečně na náměstí a je to regulérní policejní stanice. Pro cestu na Kašperk jsme využili místní stezku s názvem Na Kašperk jinak. Kousek jsme museli městem a pak jsme odbočili na polní cestu a začali jsme stoupat po stezkách ke hradu. Cestou jsme potkali bunkr H-40/6/A-140. Ten byl tak maskovaný, že jsme ho napoprvé přešli a museli jsme se vracet. Dveře měl otevřené, tak jsme si ho prohlídli a pokračovali jsme dál. Ve Žlíbku jsme prošli kolem studánky a pokračovali jsme dál na zříceninu Pustý hrádek. Tady se naskýtá návštěvníkům krásný výhled na hrad Kašperk, který je na protějším kopci. Po chvilce odpočinku a povinném focení jsme se vydali na Kašperk Cesta z Pustého hrádku je tedy hodně prudká, ale zvládli jsme ji bez úhony. U Kašperku si Matýsek koupil meč a štít, aby ladil s hradem. Na Kašperku jsme si dali svačinu a pak jsme šli zpět do Kašperských Hor. Cestou jsme se na chvilku zastavili v Kavrlíku u kaple. Cestou jsem se dozvěděli, že nás bude čekat u karavanu návštěva a tak jsme ještě ve městě dokoupili nějaké občerstvení a vyrazili jsme zpět.
Na návštěvu jsme moc dlouho nemuseli čekat. Jak dorazili, tak jsme se domluvili, že se ještě zajedeme podívat na Jezerní slať, která je kousek od Kvildy. Marinka si půjčila helmu a bundu a vyzkoušela si, jaké to je jet na pořádné motorce. Procházka po Jezerní slati sice není moc dlouhá, ale výhled na rašeliniště byl pěkný. Marinka s Kamilem se ještě projeli na motorce a ostatní jsme se vrátili připravit večeři. Po večeři jsme ještě řešili, jak budeme spát. Karavan má oficiálně šest míst, ale já a Kamil jsme stejných postav a tak jsem navrhoval, že budeme spát na velké posteli spolu. Kamil chtěl spát se svou choťí Helou a tak se krčil na rozkládacím lůžku. Nedal si vysvětlit, že se nevyspí, ale co už. Byla to jeho volba.
Ráno jsme se rozloučili s Helou a Kamilem, pobalili jsme vše naše a vyrazili jsme na cestu domů. Ještě jsme se cestou stavili ve Svinné Ladě, aby jsme si prohlédli největší rašeliništní jezírko v Čechách v Chalupské slati. Pak jsme se pomyslně rozloučili se Šumavou a vyrazili jsme na návštěvu k sestře, odkud jsme po obědě vyrazili k domovu. Cestou jsme zastavili v motorestu u Měřína a schválně jsem postavil auto vedle kamionu, abych mohl porovnat délku. No kamion byl ještě asi o čtyři metry delší. Příště zkusím nějaký autobus, ten bych trumfnout v délce mohl. Auto má 5,13 m, přívěs 7,08 m, dohromady je to 12,21 m na délku, to by na autobus mohlo stačit.
V pondělí nás ještě čekal závěrečný úklid a odvoz karavanu do půjčovny. Zkušenost z výletu nás utvrdila v tom, že s karavanem je cestování skvělé a že uděláme vše pro to, aby jsme si nějaký "bydlík" pořidili.
Pokud jsem Vás neunudil k smrti, tak si můete ještě prohlédnou kompletní galerii k našemu výletu