Naše první dovolená ve středisku Koversada

Chtěl bych se s vámi podělit o několik zážitků z naší první naturistické dovolené v letovisku Koversada na Istrii, kterou jsme absolvovali v termínu 29. 8. – 5. 9. 2009

Den 1. - cesta a první koupání

Vzhledem k cíli naší cesty jsme zvolili snad nejrychlejší trasu přes Rakousko a Slovinsko do Chorvatska. Po zhruba deseti hodinách cesty jsme zdárně dorazili na místo. V recepci jsme si vyzvedli klíče, obdrželi jsme instrukce, kde a kdy máme jít na jídlo a vyrazili jsme se ubytovat.Pokoje jsou sice maličké, ale na týdenní pobyt plně dostačující. Všude bylo čisto, každodenní úklid pravidlem, tak nebylo co vytknout. Jediným problémem bylo to, že s námi nemohla jet naše dcera, která dva dny před odjezdem dostala neštovice a tak musela zůstat doma. Na recepci nám paní poradila, ať zkusíme požádat o změnu poukazu a o navrácení peněz a tak jsme to také udělali. Teď trošičku přeskočím, protože po návratu a zaslání potřebných potvrzení jsme byli velmi mile překvapeni, když cestovní kancelář NATURTRAVEL, tedy její majitelé nám pomohli a Miramare Raisen potažmo Koversada nám vrátili celou částku. Tímto jim všem patří dík.
Nyní nám již nebránilo nic v tom, vyrazit na koupání k moři. Odložili jsme všechny šaty, vzali jsme si ručníky a vyrazili jsme na nejbližší pláž. Tady jsme si položili ručníky a hurá do moře. Mře bylo teploučké a čisté. První vstup jsme absolvovali po vjezdu pro vozíčkáře, který se nacházel na pláži. Sice to pěkně klouzalo, ale bylo vidět, že myslí i na tělesně postižené.Večer jsme plni očekávání vyrazili na večeři, která byla součástí našeho poukazu. Čekalo nás milé přivítání od místních číšníků, kuchařů a hostesek. Večeře byla formou švédských stolů. Bylo z čeho vybírat, různé druhy příloh, mas, salátů, kompotů, zákusků, dokonce i zmrzlina. Najedli jsme se a vydali jsme se na obhlídku letoviska. Západ slunce jsme již nestihli a tak jsme se alespoň prošli po pobřeží.

Den 2. - Vrsar

Druhý den ráno jsme vyrazili na prohlídku historického městečka Vrsar, jehož součástí je i Koversada. Prohlédli jsme si přístav, prošli jsme se historickými uličkami a také jsme vystoupali na zvonici kostela, odkud se nám naskytl nádherný výhled na Vrsar a okolí. Také jsme mohli vidět ostrov u Koversady. Také jsme si prohlédli několik obchůdků a postupně jsme začali se shromažďováním dárků pro rodinu.
Odpoledne, po návratu z Vrsaru, jsme se opět vysvlékli a vyrazili jsme na pláž. Tentokráte jsme se vydali na ostrůvek, který je součástí letoviska. Postupně jsme jej celý obešli. Byla zde jedna větší oblázková pláž, ze které bylo vidět na pevninu. Zbytek byly skalnaté místa, na kterých byly vybetonované plácky na položení dek, někde větší, někde menší. Jedno z nich jsme si vybrali a slunili se. Na několika místech bylo u pláží možno se osprchovat „sladkou“ vodou. Večer se blížil a s ním i čas večeře, také jsme to nechtěli přehánět se sluněním, tak jsme vyrazili zpět. Jelikož máme rádi bruslení na in-linech, tak jsme si řekli, že když je to naturistické středisko, tak to vyzkoušíme, jaké je to jezdit jen tak, bez oblečení. Vzali jsme tedy brusle, chrániče a kšiltovky a nachystali jsme se na obhlídku letoviska. Sice původně měla manželka chuť si vzít alespoň spodní díl plavek, že „kdyby spadla“, ale nakonec usoudila, že by to bylo asi jedno, tak jsme vyrazili jen s bruslemi a chrániči. Jak jsme zjistili a osobně si ověřili, Koversada je celkem rozsáhlé letovisko, jsou tam zvyklí asi na ledacos, že tam jezdí lidé nazí na kolech nikoho nepřekvapovalo, ale nás na kolečkových bruslích pozorovali všichni. Nicméně projížďka to byla skvělá. Sem tam kopeček dolů, sem tam nahoru. Objeli jsme velkou část Koversady. Zjistili jsme, že Koversada nabízí různé druhy pláží, od pískové přes oblázkové až po ostré skaliska. Na všech plážích jsou instalovány sprchy pro opláchnutí od slané vody, většinou upravené vstupy do voda, hlavně v místech, kde je skalnaté pobřeží. Je zde spousta míst hlavně pro karavany, ale dá se i stanovat. Poté jsme se již nachystali na večeři, která byla ostatně jako každý den výborná. Po večeři jsme se šli opět projít, opět jsme nestihli západ sluníčka. Cestou jsme se chvílemi zaposlouchali do písní, které se linuly z terasy místní restaurace. Bylo to příjemné sedět u moře dívat se na krásně zbarvenou obloho a poslouchat příjemné melodie.

Den 3. - Jama Baradine

Jelikož celkem rádi cestujeme, tak jsme třetí den ráno přemýšleli, kam by jsme se podívali. Na recepci jsme si všimli nabídky na návštěvu jeskyně Jama Baredine. Bylo to asi 20 km od Koversady, tak jsme si řekli, že se podíváme. Podle zkušeností z našich jeskyní jsme si vzali něco teplejšího na sebe, vždyť přece v jeskyni je sedm stupňů celsia. Naše překvapení bylo takové, že oni tam mají čtrnáct až patnáct. Měli jsme štěstí na průvodce, který očividně žil jeskyněmi, podle fotek patří i do týmu, který jeskyně objevuje. Mluvil chvíli chorvatsky, chvíli německy, chvíli rusky, takže když to dal člověk dohromady, tak jsme rozuměli tak z osmdesáti až devadesáti procent. Výklad byl velmi zajímavý a celkem dost srandovní. Mohli jsme vidět i jednoho z místních živočichů – ještěrku Albinu, která byla úplně bílá a prý slepá. Uváděl, že zde mají i několik dalších programů, jeden z nich je anticelulitidní a je zcela zdarma. Napřed jsme nepochopili, ale pak nám došlo, že když člověk jde těch cca dvěstě schodů dolů a pak zpátky nahoru, je to proti celulitidě velmi vhodné.
Odpoledne jsme opět vyrazili na pláž, tedy na místečko na ostrově. Narazili jsme tady na spoustu nám dobře známých ještěrek, ale v takovém množství a tak neohroženě se pohybujících, že nás to překvapilo. Bylo jich tam opravdu spousta. Také se tam objevil jeden racek, který měl polámané křídlo, tak jen chodil. Byl ale dost otrkaný, snažil se nám dokonce ukrást i plavecké brýle.

Den 4. - Pula a večerní západ slunce

Čtvrtý den jsme vyrazili trošičku dále, tentokráte do asi 55 km vzdáleného města Pula. Tady jsme si prohlédli Koloseum, včetně jeho podzemí. Cestou uličkami jsme viděli i výrobu okrasných svíček. Prohlédli jsme si také Malo rimsko kazaliště, které se zde nachází. Vypadá to jako staré kamenné divadlo s jevištěm a kamennými stupni kolem. Dále jsme si prohlédli Kaštel Povijesnij muzej, ve kterém bylo spousta fotografií s námořní tématikou. Bylo zřejmé že kdysi měl za úkol chránit přístav. Vyhlídka z věže byla nádherná.
Odpoledne jsme opět vyrazili na místečko na ostrově, které jsme si oblíbili a tentokráte jsme se nehnuli, dokud jsme neviděli západ slunce. Západ slunce byl nádherný. Pak nás čekala ještě večeře a pět naše prozatímní postýlka.

Den 5. - Poreč akvarium

Pátý den ráno jsme vyrazili do nedalekého města Poreč, s tím, že navštívíme místní mořské akvárium. Po krátké procházce městem jsme vešli do mořského akvária. Sice jsme čekali, že bude o něco větší, ale i tak se nám líbilo. Poté jsme navštívili místní památku UNESCO - baziliku svatého Eufrazia. Také zde jsme vystoupali na zvonici, odkud jsme si prohlédli téměř celé město. Cestou zpět jsme se ještě zastavili ve Vrsaru u galerie – Park skulptura, ke byly vystaveny výrobky z ocelových řetězů. Odpoledne jsme se opět slunili až do západu slunce.Šestý den bylo ráno větrno, tak jsme vyrazili jen pěšky na prohlídku okolí. Vzhledem k teplotě a počtu lidí venku se dal i vyfotit, jak to vypadá v kempu. Poté jsme se rozhodli, že vyzkoušíme jízdu na vodním skútru. Cena nás sice málem odradila – 250 kun na patnáct minut, ale nakonec jsme si řekli, že je u nás by to nešlo tak jednoduše a tak jsme do toho šli. Bylo to zajímavé. Naštěstí mi Markétka připomněla, abych si vzal sluneční brýle. Kdybych je neměl, tak bych po prvním plácnutí lodi o vlnu neviděl nic a stáli by jsme. Ponaučení pro příště – zásadně s brýlemi a na klidném moři. Ono když jedete rychlostí třicet kilometrů za hodinu, tak to skákání z vlny na vlnu není moc příjemné, jsou to docela silné nárazy. I tak jsme si to užili. Odpoledne jsme si ještě šli zaplavat, ale moře bylo dosti rozbouřené, tak jsme to raději vyměnili za jízdu na bruslích.

Den 7. - Rovinj

Poslední pobytový den jsme vyrazili do nedalekého města Rovinj. Při parkování jsme zjistili, že jsme v Poreči celkem riskovali, když jsme si mysleli, že nápis na parkovacím automatu – MOLIM UBACITE NOVAC ***AUTOMAT RADI*** má podobný význam, jako když u nás nabádá k volání obsluhy, protože není funkční. On nám radil úplně něco jiného a jeho funkčnost byla potvrzena jednou botičkou, kterou mělo nasazeno auto s rakouskou SPZ, které stálo poblíž. Jakmile jsme do automatu hodili drobné, okamžitě naskočila známá tabulka a automat poslušně vydal parkovací lístek. Po zaplacení parkovného jsme již vyrazili na prohlídku města. Cestou jsme prošli kolem přístavu, kde nás zaujaly dvě lodě. Jedna kousek od přístavu a druhá dále na moři. Obě měli vlastní „autobusovou“ přepravu na pevninu. Ta na moři byla o poznání větší. Měla osm pater nad palubou. Vyšli jsme na návrší, na kterém se nacházel kostel, který jsme si prohlédli a poté jsme vystoupali na jeho věž. Opět se nám naskytl nádherný výhled na město a moře. Sice foukal silný víte a připadali jsme si tak trochu jako u „větřáku“, ale výhled stál za to. Zpět do přístavu jsme procházeli jednou z uliček, která připomínala svým typem pražskou zlatou uličku – samý krámek s uměleckými předměty na téma Rovinj a okolí. Jelikož odpoledne nebylo moc na koupání, teplota sice byla, ale vzhledem k větru bylo moře zakalené a vysoké vlny, tak jsme opět vyrazili na aktivní odpočinek na bruslích. Večer nás čekala poslední večeře v místní restauraci a poté poslední noc.

Den 8. - Odjezd a cesta

Ráno, v den odjezdu, jsme původně plánovali ještě poslední koupání, ale teplota se po celém týdnu dostala na hodnotu 20 stupňů a tak se nám do vody už nechtělo, stále také foukal vítr a byly velké vlny. Takže jsme se jen naposledy prošli po Koversadě, odevzdali jsme klíče od ubytování a vyrazili jsme na cestu domů. Cesta zpět byla také bez problémů, mírní zdržení na hranicích nás moc nezpomalilo a tak jsme zdárně dorazili domů.