Krkonoše 2003

19. 6. 2003 – čtvrtek
#####
Ve čtvrtek ráno autobus objel jednotlivá nástupní místa a postupně posbíral 34 účastníků zájezdu a rozjel se směrem k naší první plánované zastávce, tedy na hrad Bouzov. Cesta probíhala hladce a tak jsme na hrad dorazili ještě před plánovaným termínem.

Po prohlídce hradu jsme se trošku občerstvili a dohodli jsme se vzhledem k času, že ještě navštívíme Javoříčské jeskyně. Jeskyně všechny návštěvníky okouzlily svojí krápníkovou výzdobou. Po návštěvě jeskyní jsme se vydali dále na cestu. Cestou jsme se stavili na oběd a poté jsme pokračovali až do Herlíkovic. V Herlíkovicích na nás již čekali s večeří a tak jsme povečeřeli a odebrali se k individuálnímu programu. Někteří se šli projít, jiní zasedli k televizi.

20. 6. 2003 – pátek
#####
V pátek ráno trochu pršelo, tak nastala otázka, jestli dodržet program a jít na Sněžku a nebo přehodit program jednotlivých dní a jet do Špindlerova Mlýna. Rozhodli jsme se pro druhou variantu a vyrazili směr Špindlerův Mlýn. Ve Špindlerově Mlýně jsme zjistili, že lanovka na Medvědín není v tento okamžik v provozu pro velký vítr a tak jsme se společně dohodli na změně trasy. Autobus nás vyvezl ke Špindlerově boudě a odtud jsme po červené značce vyrazili k naší první zastávce - Dívčím kamenům. Zde se nám naskytl nádherný výhled na okolní hory, který jenom mírně kazil opar, jenž se nad nimi vznášel. Posvačili jsme a šli dále přes Mužské kameny a Sněžné jámy, odkud byl krásný výhled hlavně na polskou stranu Krkonoš, k prameni Labe. Zde jsme mohli vidět erby jednotlivých měst, kterými Labe protéká. Odtud jsme pokračovali v cestě na Labskou boudu. Chvíli jsme poseděli, dali si nějakou tu svačinku a rozdělili jsme se do dvou skupin. Jedna pokračovala po modré značce Labským dolem, kolem Labského vodopádu a Pudlavského vodopádu s nádherným výhledem na Pančavský vodopád a Pančavkou jámu a druhá po červené značce přes Pančavskou louku, kolem Mohyly Hanče a Vrbaty, Vrbatovu boudu a přes Krkonoš na Medvědín. Odtud pak lanovkou do Špindlerova Mlýna, kde jsme se všichni sešli u autobusu. Autobus nás poté dovezl na ubytovnu, kde jsme si dali večeři. Po večeři jsme zasedli ve společenské místnosti, kde jsme shlédli předpověď počasí na další den a pak jsme se již oddávali vyprávění historek, vtipů a zpěvu písniček za doprovodu kytary.

21. 6. 2003 – sobota
#####
V sobotu ráno nás opět přivítalo zamračené počasí, což nás ale neodradilo od našeho plánovaného výletu na >Sněžku. Odjeli jsme tedy autobusem do Pece pod Sněžkou. Zde jsme se opět rozdělili na dvě skupiny. První se vydala Obřím dolem přes Slaski Dom na Sněžku a druhá s úmyslem vyjet až na Sněžku lanovkou ke spodní stanici lanovky. Bohužel druhá skupina měla smůlu, neboť pro nepřízeň počasí byla lanovka v provozu pouze na Růžovou horu. Na Sněžce byl totiž velmi silný vítr až 100m/s a 3°C. Takže druhá skupina musela z Růžové hory pokračovat na Sněžku pěšky. Na vrcholu Sněžky jsme se všichni sešli a vydali jsme se přes Slaski Dom, Úpské rašeliniště na Luční boudu. Odtud kolem památníku obětem hor na Výrovku zpět do Pece pod Sněžkou. Po večeři jsme opět strávili večer u kytary a vtipných historek.

22. 6. 2003 - neděle
#####
V neděli jsme si po snídani sbalili všechny věci a naložili si je do autobusu, který nás poté vezl domů. Po cestě jsme se zastavili v Janských Lázních, odkud jsme podnikli poslední výlet našeho zájezdu na Černou horu. Opět jsme se rozdělili do skupin podle vlastních sil a možností. Jedna skupina vystoupala na horu pěšky a zpět využila nabídky lanové dráhy. Druhá skupina se nechala na vrchol vyvést lanovkou a z vrcholu sešla pěšky do Janských lázní zpět k autobusu. Poslední skupina plně využila služeb lanovky a na vrchol, kde si udělala malou procházku k vysílači a po okolí, i zpět se nechala odvézt lanovkou. Poté, co se všechny skupiny sešli jsme společně odjeli k domovu.

Závěr :
#####

Ubytování bylo vcelku ucházející na turistické ubytovně Eden v Herlíkovicích, kde jsme měli zajištěny také snídaně a večeře. Jídlo bylo také vcelku dobré. Vytknout by se dal pouze malý problém s teplou vodou, ale i ten nebyl takové velikosti, aby nám zkazil celkový dojem.

Počasí nám až příliš nepřálo, tedy hlavně na výhledy do okolí, ale na turistiku bylo docela příjemné. Pouze na hřebenech byl větší vítr, který činil vzrůstově a váhově menším členům výpravy malé problémy. Pro příklad na Sněžce, jak jsem se již zmiňoval, byly nárazy větru až o 100km rychlosti. Větší déšť nás naštěstí nepotkal, takže jsme ani tentokráte nabyli nuceni vytáhnout pláštěnky. Ovšem jedno ponaučení pro příště máme - do výbavy je třeba zahrnout čepici a rukavice, neboť i o tomto čase byly na Sněžce pouze 3°C.

Cestování proběhlo také bez komplikací, pouze s obvyklými zastávkami na vykonání tělesných potřeb a to jak s plánovanými i neplánovanými a doplnění tekutin a potravy.