Čtvrtá Koversada - tentokráte s Matyáškem a tetou Marcou

Tak jsme se tento rok, jak jste si jistě všimli, rozrostli o dalšího člena rodiny - Matyáška. Jelikož je už jednou v Koversadě byl, sice v bříšku, ale byl, tak by to pro něj nemělo být úplně nové, nicméně pro nás bylo opravdu hodně nových věcí. Mimo jiné i to, že s námi jela teta Marca. Vyráželi jsme v pátek 24. 8. a vraceli jsme se v neděli 2. 9. 2012

Den 1.
#####
Začnu stejně, jako vždy odjezdem. Ten jsme si vzhledem k Matyáškovým zvyklostem naplánovali na osmou až devátou večerní hodinu, kdy Matyášek obvykle chodí spinkat. Předpokládali jsme, že se nám bude v sedačce budit a budeme tak často zastavovat a tak brzká hodina odjezdu byla v pohodě. Naložili jsme se tedy do auta a téměř přesně o půl deváté jsme vyrazili směr Chorvatsko.

Cesta ubíhala velmi rychle, Matyášek, jako správný cestovatel, spinkal a nedal o sobě vědět. Poprvé se probral na Slovinských hranicích, kde jsme museli kupovat dálniční známku pro Slovinsko. Napapal se, my jsme se protáhli a pokračovali jsme dál. Matyášek opět usnul a znovu se probudil až v Chorvatsku před kempem. My jsme tedy dorazili do kempu v pět ráno. Tady nám oznámili, že otevírají recepci až v sedm a tak jsme zůstali před kempem a řešili jsme, co budeme dělat. Napadlo mě podívat se do nočního Vrsaru a tak jsme vyrazili. Sice jsme toho moc nenachodili, moc se nám nechtělo, ale nočně osvětlený přístav ve Vrsaru byl krásný. Udělali jsme pár fotek a vrátili jsme se zpět ke kempu, kde jsme počkali do sedmi hodin na otevření recepce.

Na recepci nás přivítala paní s úsměvem na tváři a bez mrknutí oka nám vypsala papíry a vydala klíče od pokojů. Netušili jsme, že to půjde tak jednoduše, zvláště když na letáku od cestovky je napsáno, že se klíče vyzvedávají od čtrnácti hodin. Nicméně klíče jsme si převzali a šli jsme se ubytovat. Dostali jsme pokoje vedle sebe, ovšem schody k nim jsme měli každý zvlášť. Holt přijeli jsme moc brzo a tak pokoje přímo vedle sebe ještě nabyly připraveny. Nakonec jsme ale konstatovali, že to nebude problém a dál jsme to neřešili. Rychle jsme se vybalili, svršky letěly dolů a my jsme konečně vyrazili k moři. U moře jsme si v klidu odpočinuli a strávili jsme zde celý zbytek dne.

Na večeři jsme se také moc těšili. Jednak proto, že jsme už byli vyhladovělí, ale také proto, že jsme se těšili na známé tváře číšníků, kuchařů a vedoucí. Dovezli jsme jim ochutnat pravou moravskou slivovici. Snažili jsme se jim vysvětlit, že je to z trnek a zjistili jsme, že u nich se slivovice řekne skoro stejně, jako u nás.

Den 2.
#####

Na dnešní den jsme si naplánovali návštěvu našeho velmi oblíbeného města Rovinj. Po vydatné a dobré snídani jsme vyrazili na cestu. Cestou jsme pozorovali počasí a říkali jsme si, jestli se bude dát procházet nebo ne. Nicméně deštníky jsme měli tak jsme zaparkovali v Rovinji a vyrazili jsme. Postupně jsme křivolakými uličkami dorazili až k molu, kde mamka nakrmila Matyáška. Cestou nám svítilo sluníčko. To ale potom zašlo a místní se začali balit, tak jsme taky raději obrátili kroky k autu. Bouřka byla však rychlejší, tak jsme cestou k autu pěkně zmokli. Na konec deště jsme nečekali a jeli jsme zpátky na Koversadu. Tady jsme za bubnování deště ulehli k odpolednímu odpočinku.

Navečer se vypršelo a tak jsme vzali kočárek a vyrazili jsme na obhlídku Koversady. Prošli jsme s Marcou celé středisko a ukázali jsme jí co kde je. Pak nás už čekala večeře.

Den 3.
#####
Dnes ráno jsme se probudili do slunečného dne a nebylo pochyb, že nám dnešní návštěva Rovinje vyjde a tak jsme vyrazili podruhé. Tentokráte žádná sprška nepřišla a my jsme se tak mohli v klidu projít tímto nádherným městečkem. Při potápění v moři jsem zjistil, že potápět se do hloubek s plaveckými brýlemi není zrovna to pravé ořechové, tak jsem si tady koupil potápěčskou masku i se šnorchlem. Společně jsme opět vystoupali na věž kostela, odkud jsme se mohli rozhlédnout po okolí. Akorát Markétka nešlapala nahoru, neboť hlídala Matyáška. Postupně jsme pak došli zpět k autu a jeli jsme zpátky.

Cestou jsme se ještě zastavili nahlédnout na Limský záliv a nakoupit nějaký ten olovový olej a med, které u zálivu nabízejí místní prodejci.

Pak jsme se už opět do večera placatili u moře.

Den 4.
#####
Na dnešní den jsme neměli naplánovaný žádný výlet, jen jsme chtěli ležet u moře. Nicméně já jsem měl plán jiný. Chtěl jsem vyzkoušet nové pouzdro na foťáček, které mi umožnilo fotit a natáčet pod vodou a tak jsem hned nacpal foťák do obalu a hurá do vody. Po pár zkušenostech z bazénu jsem začal fotit chorvatské moře. Jak je vidět na fotkách, tak moře v těchto místech není zrovna z nejbarevnějších a záběry tak nejsou úplně výstavní, ale i tak mě potěšily možnosti obalu. Sem tam jsem se potopil i do hloubky, což ovšem s fotoaparátem, který fungoval tak trochu jako bójka nebylo úplně nejjednodušší, ale párkrát se to podařilo.

Při dalším šnorchlování s foťákem jsem si všiml kapky na fotkách. V první chvíli mě napadlo, jak může být na sklíčku kapka, když jsem s foťákem pod vodou. Foťák jsem otočil a ejhle kapka byla uvnitř. Vyhodnotil jsem tu kapku jako ojedinělou a pokračoval jsem v plavání. Než jsem se vyplaval, což bylo zhruba za hodinu, tak už tam těch kapek bylo rozhodně více, ale nebylo to taková hrůza. Nicméně trošičku jsem začal pochybovat, jestli jsem nevyhodil peníze za pouzdro. Tak jsem pouzdro důkladně vytřel ručníkem a holt na další toulky pod vodou jsem čekal co bude. Neobjevila se už ani jedna kapka a žádná se neobjevila ani v dalších dnech, takže jsem musel zkonstatovat, že jsem musel pouzdro špatně zavřít.

Odpoledne jsme si půjčili šlapadlo a jeli jsme se projet kolem ostrova. Jedno kolečko jsme objeli s Marcou a druhé pak s mamkou. Marinka se vyřádila na skluzavce. Taky jsem ji vyzkoušel.

Den 5.
#####
Dnes jsme vyrazili na větší výlet do většího města Pula. Jako první jsme navštívili místní koloseum. Společně s Marcou jsme ho celé prošli, zamávali jsme z něj Markétce, která krmila Matyáška. Další naše zastávka byla u krámku se svíčkami. Tentokráte jsme měli štěstí a viděli jsme výrobu vykrajovaných svící. Bylo to velmi zajímavé a taky rychlé. Bylo potřeba pracovat, dokud vosk nezatuhne.

Další zastávkou byl Poviesni muzei Istre. Tady jsme vylezli na strážní věž, odkud jsme měli celý přístav jako na dlani. Postupně jsme se vystřídali tak, aby viděla i Markétka. Bylo vidět oproti minulému roku, že Chorvaté na památkách pracují. Celá věž byla opravená, nikde padající omítka. Taky jsme si prošli výstavku námořních artefaktů a pak jsme vyrazili k autu.

Cestou na Koversadu jsme se ještě stavili na zřícenině Davigrad, kterou jsme vždycky viděli jenom v dáli v korytě Limského zálivu. Jde o celkem rozsáhlou zříceninu hradu, která je volně přístupná veřejnosti. Překvapila nás rozsáhlost zříceniny a taky její poloha. Vzhledem k našim hradům, které jsou obvykle stavěny na vyvýšených místech, byl tento hrad v podstatě v údolí. Je pravda, že asi se špatně hledal, ale dobýt jej by nemělo být tak problematické vzhledem k okolním vyvýšeninám. Asi proto je z něj zřícenina. Po prohlídce hradu jsme pak už vyrazili opět zpět do Koversady a hurá na válení se u moře.

Den 6.
#####
Na dnešní den jsme naplánovali prohlídku města Poreč. Tady jsme se opět přesvědčili, že investice v Chorvatsku do cestovního ruchu opravdu jsou. Měli pěkně opravené cestičky ve staré části města. Samozřejmě naše kroky zavítali do mořského Aquaria, kde si holky prohlédli spoustu mořských živočichů. Pak jsme se šli podívat do Eufraziovy basiliky. Tady jsme původně chtěli jenom na věž a Markétka chtěla v chrámu nakrmit Matyáška. Čekalo nás ale překvapení. Na věž samostatně se nedalo jít, muselo se koupit vstupné do celé basiliky a do chrámu se bez vstupenky nemohlo. Markétka tedy zasedla na schodech u basiliky a já s Marinkou a Marcou jsme vyrazili na prohlídku. Ještě jsme museli řešit drobný problém s oblečením Marinky. U pokladny se jim zdálo, že Marinka má moc holá záda a tak si musela přes ramena hodit šátek a už jsme šli. Po vyhlídce na věži jsme procházeli muzeem. Většina exponátů byla spojena s vírou. Zaujalo nás několik věcí. Jednou z nich byl obraz, na kterém restaurátoři odkryli tři vrstvy barev. Vzhledem k ceně plátna v dávných dobách se staré obrazy přemalovávali a tady byla ukázka všech tří obrazů. Taky bylo zajímavé sledovat, jak se dříve řešily opravy podlah. Prostě se přidala další vrstva a bylo to. Tady měli vrstvu asi osmdesát centimetrů.

Cestou zpět jsme ještě objevili útulek pro kočky, který se nacházel uprostřed běžné zástavby v jedné malebné zahrádce. Prohlédli jsme si basiliku z druhé strany a pak jsme se vydali opět zpět do Koversady, kde jsem se opět vydal se šnorchlem a foťákem pod vodu.

Navečer jsme udělali pár foteček rodinky u moře. Byla u toho docela legrace. Jelikož jsme se k tomu dostali až celkem pozdě a byli jsme ve stínu, tak fotečky nejsou úplně podle představ. Příště budeme muset fotit v lepším čase, aby byl výsledek lepší.

Po večeři jsme se šli ještě projít a taky jsme zkusili udělat pár foteček noční Koversady. Taky jsem si ještě zaplaval. Noční plavání je také zajímavá záležitost. Moře bylo klidné, po hladině se nesl ruch z kempu. Na hladinu svítili světýlka od cest na břehu. Prostě zajímavá podívaná a vřele to doporučuji.

Den 7.
#####
Jelikož nám zbýval poslední pobytový den, tak jsme měli naplánovanou návštěvu do nejbližšího městečka a to Vrsaru. Sice jsme zde byli už při příjezdu, nicméně na dnešek jsme plánovali ho trošičku více projít. Ovšem počasí nám přálo jen chvíli. Cestou k věži, kterou jsme chtěli navštívit, už spadla sem tam nějaká ta kapka, na věži to ještě šlo, ale pak se celkem rozpršelo. Kousíček za kostelem chtěla Marca najít kešku, kterou měla vytipovanou. Chvíli jsme se ji snažili najít, ale nepovedlo se. Podle všeho už tam asi nebyla. Popis sice seděl, ale místo bylo řádně upraveno. Asi ji ten, kdo dělal úpravy, našel a vyhodil. Pak jsme za deště sešli k přístavu, kde na nás čekala Markétka s Matyáškem a šli jsme zpět k autu. Bohužel pršelo až do večera, tak jsme strávili den v posteli na pokoji.

Den 8.
#####
Dnes nás čekala cesta domů. Moc se nám nechtělo, ale museli jsme. Počasí nám tak úplně nepřálo. Bylo lehce pod mrakem a my jsme plánovali proležet ještě den u moře a domů vyrazit až večer. Nakonec jsme se s Marinkou přeci jen naposledy vykoupali, vylovili pár mušliček a vydali jsme se na cestu. Nicméně vzhledem k brzkému času jsme se rozhodli ještě navštívit nedalekou jeskyni Jamu Baredine.

Už cestou k jeskyni se mi zdál celkem velký provoz, co ale bylo u jeskyně, nás překvapilo. I když se to dalo asi vzhledem k počasí čekat, ale i tak to byl trochu šok. Byli jsme zde už dvakrát a pokaždé bylo v podstatě prázdno. Dnes byl problém zaparkovat. Na prohlídku jsme čekali asi hodinu a ještě jsme si těžko vybírali za nabízených jazyků. Když jsem chtěl jít s chorvatsky mluvícím průvodcem, tak na mě v pokladně paní celkem udiveně hleděla a blekotala něco o tom, že neví, kdy taková výprava půjde a tak jsme šli s výpravou anglicky mluvící. Cestou dolů i nahoru jsme se potkávali s výpravami, které chodily celkem v krátkém sledu za sebou.

Po prohlídce jsme si dali kafe a vydali jsme se na cestu. Po krátké běžné jízdě jsme se dostali na dálnici do zácpy. Sem tam jsme se pohnuli a těch posledních deset kilometrů před hranicemi jsme se posouvali asi tři hodiny. Za hranicemi to v úzkých silničkách nebylo o moc lepší, ale jak se cesty rozšířily, tak se to hned zlepšilo. Postupně se mezitím začalo stmívat a také začalo opět pršet. Téměř celé Slovinsko jsme pak jeli v dešti a sem tam i v mlze. V Rakousku postupně přestávalo pršet a my jsme pořád pokračovali dál. Už jsem byl dost unavený, tak jsem na chvíli zastavil a pustil jsem za volant Markétku. Ta vydržela řídit kus po dálnici a pak projela celou Vídní. Až na výpadovce z Vídně jsme se opět vystřídali. Nad ránem jsme pak dorazili ve zdraví a celí domů.

Museli jsme zkonstatovat, že zásadní změna v naší sestavě se odrazila i v tom, že byly změny ve všem. Všechno bylo jinak, než jsme byli zvyklí. První, co jsme zjistili, že na plážích neteče voda ve sprchách. Bylo to nařízení tamní vlády, kvůli nedostatku vody. Náš oblíbený číšník Marinko, měl asi volno anebo tam už nepracoval, počasí bylo takové houpačkové a tak dále a tak dále. Nicméně jsme si užili skvělou dovolenou a už se těšíme, jak za rok pojedeme znova.